Naše děti dnes žijí ve velkém stresu: Tušíte, co to s nimi dělá a jak moc je to může zasáhnout v dalším životě?

Stres v dětství snižuje kvalitu života v dospělosti. S čím vším bojují děti, které přežily v dětství těžké chvíle? Jak se s tím pak vyrovnávají v dalším životě a jak moc je to ovlivní?
Důsledky stresového prostředí mají zejména na děti dezolátní vliv. Stres zabraňuje nejen správnému vývoji mozku, ale určuje také kvalitu života, která je u vystresované dětí velmi nízká.

Není stres, jako stres
Stres dokáže být i pozitivní věc, která nás vysouvá z komfortní zóny a posouvá nás k lepší verzí nás samých. Jmenuje se eustres, a konkrétně dětem pomáhá rozvíjet se, nabývat odvahu a kompetence – samozřejmě s laskavou podporou rodiče. Eustres nebo dobrý stres, vybízí děti zvládat vývojové milníky, které se bez jisté dávky nepohodlí zvládnout nedají.

Kromě eustres je přítomen i stres, jak ho zná většina z nás. Stres, který škodí psychice i fyzické stránce. U dětí je tím horší, že zabraňuje správnému vývoji mozku.

Stres zabraňuje mozku správně fungovat

Mnohé výzkumy dokázaly, že stres v dětství ovlivňuje vývoj mozku. Zmenšuje se hipokampus, který je zodpovědný za paměť – děti se proto hůře učí, mají špatnou paměť a nejsou schopny rychle zpracovávat nové informace.

Nesprávné fungování prefrontální kortexu a amygdaly je také jedna z důsledků stresu; dítě není schopno sociální se angažovat, má problém navázat zdravé sociální vazby, je impulzivní, agresivní a neví se ovládat. Stres také snižuje normální funkci hormonů štěstí a pouta – oxytocinu a endorfinů – a naopak zvyšuje stresový hormon kortizol.

Kvůli němu žije dítě v neustálé hrozbě, nebezpečí a nedostatek endorfinů způsobuje negativní pohled na sebe i svět. V dospělosti nejsou tyto osoby schopné zvládat vypjaté situace, ani nejmenší dávku stresu. Jsou příliš reaktivní a všeho se boje. Výzvy berou jako ohrožení.

Stres v dětství snižuje kvalitu života v dospělosti
Na změny fungování mozku pod vlivem stresu se zaměřil i výzkum z roku 2017, který vedli Rasmus M. Birnie, Barbara Roeber a Seth D. Pollak. Zamýšleli se nad tím, jak je možné, že dítě, vyrůstající v stresujícím prostředí, se v dospělosti rozhoduje nesprávně a má potíže „najet“ na tu správnou cestu.

Kde je problém, že nevidí, co je pro něj dobré a co naopak špatné? Výzkumníci zjistili, že jde skutečně o problém v aktivaci mozku při rozhodování. Kvalita a rychlost našich rozhodnutí je do jisté míry ovlivněna úrovní stresu, který jsme jako děti pociťovali.

Participanti studie, kteří byli v dětství vystaveni stresu, vykazovaly významné změny v základních oblastech zpracování odměny na rozdíl od dětí z klidných rodin.

Dlouhé rozhodování, ale špatný úsudek
Studie prokázala, že vyšší míra stresu v dětství zpomaluje rozhodování. Osoby se sice rozhodují dlouho, to však neznamená, že kvalitně. Výzkumníci zjistili, že čím více stresu v dětství, tím méně výhodné a méně adekvátně rozhodnutí činíme. Důvodem je neschopnost změnit své chování i přes opakovaně špatným důsledkem našeho jednání.

Studie ozřejmila, že za vším stojí fungování mozku. Děti, vyrůstající v stresujícím prostředí, mají totiž sníženou mozkovou aktivitu v různých oblastech – zejména v těch, které by jim pomohly rozlišovat mezi dobrým (vhodným) a nevhodným rozhodnutím.

To znamená, že nejsou schopny analyzovat, které rozhodnutí jim přinese úspěch a které naopak selhání.

Stres snižuje schopnost logicky zvažovat důsledky rozhodnutí
Birnie a společníci porovnali děti ze stresujících rodin s dětmi, vyrůstajícími v klidném prostředí se značně nižší úrovní napětí. Zjistili, že děti z klidných domácností jsou citlivější na podněty a stopy, které signalizují případnou ztrátu nebo selhání; proto se umí správně rozhodnout a selhání předvídat.

Výzkumníci naměřili zvýšenou neurální aktivitu v momentě, jak byli vystaveni rozhodnutí, které by jim přineslo ztrátu. Na druhé straně vystresované děti se upnou na možný benefit, aniž dokázali reálně zhodnotit a vidět potenciální nebezpečí a budoucí nevýhody; neurální aktivita není tak silná jako u dětí z klidných rodin.

Výzkumníci si zjištění interpretují tím, že extrémní stres u dětí ovlivní vývoj mechanismu, který nám pomáhá předejít ztrátě a špatným rozhodnutím, a který by nám pomohl analyzovat rozsah potenciálních negativních důsledků. Studie zvažuje i možnost deficitu v kognitivních schopnostech, kam patří právě zvažování a rozhodování.