Hlavička 4
MB - VB | 6.12.2005 15:09

Reduta - pohled z druhé strany...

Autor: MB - VB

[B][I]Úvodní komentář Moderního Brna:[/I][/B] [I]Reduta, jedna z nejstarších divadelních budov ve střední Evropě, čekala na svoji zásadní obnovu od začátku 90. let. Dočkala se. Jejím otevřením získalo město nadstandardních 3000 míst v kulturních zařízeních. Otázkou zůstává, zda je bude schopno také vytížit. Rekonstrukce Reduty přišla město na 355 milionů korun, další miliony spolkne její roční provoz. Autory nové Reduty jsou držitelé letošní Grand Prix Obce architektů Antonín Novotný a Petr Valenta. "Vypracovaný projekt ateliéru D.R.N.H. je citlivým a kultivovaným řešením, které bere ohledy na historii stavby, pracuje s hlubšími souvislostmi a geniem loci a současně vytváří moderní prostor s perfektním technickým zázemím..." Tak hodnotí svoji práci architekti z ateliéru. A jaký je pohled z druhé strany?[/I] MB, 6.12.2005 [br] [B]V brněnské Redutě se už zase hraje[/B] Život je divadlo, přesvědčila jsem se opět na předpremiéře v brněnské znovuzrozené Redutě. Zhasla světla a já si zkoušela srovnat čerstvé zážitky z letmé prohlídky starého domu s novou tváří. "Bajpás" nebo plastika - řešila jsem zrovna otázku analogie s podobně trpícím zdravotnictvím, když v tom se rozsvítila nouzová světla a po balkóně, kde jsem seděla, začali pobíhat lidé od techniky. Dveřmi na chodbu lomcoval kde kdo, ale nepovolily. Když si technika postaví hlavu a vyhlásí požární poplach, sama od sebe neustoupí. Sotva otevřená Reduta naštěstí nelehla popelem jako druhdy zlatá kaplička, spálil se pouze kdesi jakýsi proudový jistič. Speciálně jsem se šla podívat na "černé" schodiště, které dle ústních sdělení mělo být HROZNÉ! Jeho přiznaný kubismus mne ovšem velice příjemně překvapil, na rozdíl od dveří, které se za mnou zaklaply. Ani tentokrát nehořelo, pohrál si se mnou a s několika dalšími zvědavci jen jejich záludný mechanismus. K permanentkám asi budou rozdány i klíče, chtěla jsem se po perné chvilce odreagovat v zasklené toaletě bez stropu. Do "píp šou" mne nevrátila ani tak černými podpatky bot už zle pokreslená bílá (sic!) podlaha ani postříkaná zeď okolo umyvadla, prosta obkladu, jako charakteristický zvuk od vedle, provázející okamžik, kdy plyn prochází úzkým otvorem. Baletní okamžiky na jevišti mi maličko kazilo zábradlí okolo balkónu. Když jsem chtěla dohlédnout na scénu, musela jsem se předklonit a vzdát se opory opěradla, což našinec při nudném kuse dlouho nevydrží, nebo se nepřirozeně přikrčit až nad uvězněná kolena v úzkém profilu a prokukovat pod madlem. Lidé okolo můj prvořadý úkol vtěsnat se do vymezeného prostoru a netrpět řešili různě. Od odevzdaného zavření očí až po paničku, která si položila v předklonu hlavu na madlo a nechala se unášet dějem. Jenomže ostříleného harcovníka premiér a večírků nemohla oslovit Stravinského moralita o zlém vlivu bohatství a peněz na lidskou duši, jistě zařazená jako premiérová facka korumpovatelným politikům. Hned dvakrát jsem po rudém běhounu proběhla historickým schodištěm nahoru a dolů. To abych se přesvědčila, že jsem v divadle, a také proto, abych se zahřála a nějak se vyrovnala s faktem, že jedno jeho madlo je klasické dřevěné a litinové a druhé chromové. Původní pískovec čímsi napuštěný do zelena, jako když je opálenému člověku hodně zle, zde doplňuje "činžákové" teracco. Jin a jang, pravda nebo lež, hop a asi i trop. Foyeru vévodí sklo. Jenomže za sklem není nic, dokonce až na pár kroutících se fotografií ve vitrínách v prvním poschodí. Rafinovaný náznak do podlahy napůl spuštěného okna (vila Tugendhat) v průzorech do atria děsil nejen dámy se strachem z výšek. Prázdno výtahové šachty a vysychající louže na rovné střeše. Ještěže malíř Kvíčala vyvedl kvůli souměrnosti v podobně flekatých meandrech i podlahu. Ta je vůbec v domě hodně dynamická. Dřevěné intarzie, parkety, mramor hnedle dvojí barvy, světlý a tmavší, fádní i tvůrčí teracco, dlaždice včetně skleněných a asi už nevyčistitelných před šatnami, linoleum. Za zmínku určitě stojí úzký proužek korku v místech, kde se podlahy stýkají se stěnami, nahrazující tradiční lišty. Nic proti filigránské práci parketářů, ale nejsem si jist, zda toto jejich dílo dokáží podlahové kosmetičky udržet v kondici déle než měsíc, dva. Usedla jsem alespoň na chvíli a na zkoušku do mírně futuristických fotelů, jejichž šedá barva jako by napovídala, že se tvůrce či interiérista zalekl vlastního rozmachu. Objevnosti a velikosti dvakrát nesluší holubičí šeď. Ale ejhle, málem jsem nevstala, jak hluboko jsem zapadla. Což pak člověk bez sportovní kondice. Ale sedělo se tam docela pohodlně, a když se nechají pootevřené dveře na balkón a tedy do sálu, dal by se tu v relativní pohodě přečkat i ten nejdelší kus od Wágnera. Opona v divadelním sále tentokrát chyběla úplně, snad díky strohé výpravě dávaných kusů. V Redutním sále jsem byla o pár dnů později na koncertu. Daleko více než Mozart mne zde naprosto ohromil strop. Rudá dynamika stěn nasměrovala mou pozornost k baroknímu balkónu, snad jedinému funkčnímu odkazu z dlouhé historie domu, který však strhává do nicoty a všedna plechový podhled, slušící snad jen autobusové zastávce. Světla, včetně chybějících lustrů ztemněla, kus skončil a mě bylo líto, že jsem toho mnoho v nákladně renovovaném starém domě ani napodruhé nepochopila. Divadelní kus, nebo jiné "umělecké dílo" kde je třeba si z programu přečíst, o co vlastně jde, si asi mnoho obdivovatelů nezíská, snad jen pár snobů, honosících se vzájemně utvrzovaným přesvědčením, že jsou takzvaně IN. Michaela Moudrá [br] [I]Fotogalerie:[/I] [img_thumb reduta1.jpg] [img_thumb reduta2.jpg] [img_thumb reduta11.jpg] [img_thumb reduta5.jpg] [img_thumb reduta6.jpg] [img_thumb reduta7.jpg] [img_thumb reduta8.jpg] [img_thumb reduta9.jpg] [img_thumb reduta12.jpg] [I]Foto: Filip Šlapal Převzato z: [a http://www.e-architekt.cz/index.php?PId=1617&KatId=9]www.e-architekt.cz/index.php?PId=1617&KatId=9[/a][/I]

Diskuze


Nový příspěvek

Copyright 2005-2019 Moderní Brno