Hlavička 3
3.9.2018

Brněnské podzemí dá spoustu práce, náročné jsou hlavně kosti

Autor: Zuzana Brandová | Zdroj: brno.idnes.cz

Dezinfikovat kosti, na nichž číhají zárodky moru, odčerpávat vodu ze sklepa a vypořádat se s vlhkostí i falešnými požárními poplachy musí lidé, kteří se starají o brněnské podzemí. To patří k vyhledávaným turistickým místům a právě sklepům ukrytým pod Brnem se věnuje další díl seriálu Zákulisí letních cílů.

Dezinfikovat kosti, na nichž číhají zárodky moru, odčerpávat vodu ze sklepa a vypořádat se s vlhkostí i falešnými požárními poplachy musí lidé, kteří se starají o brněnské podzemí. To patří k vyhledávaným turistickým cílům a právě místům ukrytým pod Brnem se věnuje další díl seriálu Zákulisí letních cílů.

 

Do labyrintu pod Zelným trhemmůže přijít najednou maximálně 30 lidí. Nejen kvůli tomu, aby se při prohlídce všichni vešli do malých sklepů, ale především kvůli dostatku vzduchu. Ten zajišťuje vzduchotechnika, která je spolu se záložním zdrojemelektřinyhlavním mozkem celého labyrintu.


„Do sklepů vháníme vzduch a ten vychází průduchy ven. Máme přesně určené, že do podzemí můžeme za hodinu pustit maximálně 60 lidí, aby mohli dýchat. Vzduchotechnika musí běžet celou dobu, co máme otevřeno,“ vysvětluje Zuzana Schmidtová z Turistického informačního centra, jež má podzemí na starosti.

V nejníže položeném místě devět metrů pod zemí musejí odčerpávat vodu. „Chodba je ale vybudovaná uměle. Nad námi jsou totiž kolektory, takže je podcházíme. Když se zvednevoda, musíme odčerpávat,“ ukazuje na kaluž.

Do sklepů pod Brnem by se návštěvníci nepodívali, nebýt objevitele a propagátora podzemí Aleše Svobody. I díky němu se v roce 2011 otevřely návštěvníkům.

Falešné požární poplachy

Sklepy pod Zelným trhem jsou v hloubce šesti až osmi metrů. „Byla tady dvě patra sklepení, ale to druhé se kvůli statice muselo zničit. Kdybychom v Brně chtěli najít třípatrové sklepy, museli bychom jít pod Šilingrovo náměstí,“ prozrazuje Svoboda.

„Občas musíme nečekaně ukončit prohlídku. Ne že by se tady něco stalo, ale lidé nám do průduchů na náměstí hází odpadky a často také zapálené cigarety. Když to chytne, spustí se požární poplach a přijedou hasiči. Tady nic nehoří, ale samozřejmě v tu chvíli musíme celé podzemí vyklidit. Pak dlouho trvá, než kouř vyvětráme. Musíme mít zavřeno třeba i do konce dne,“ posteskne si Schmidtová.Pro případ, že vypadne proud, mají v labyrintu dva záložní zdroje. „V takovém případě svítíme ještě tři čtvrtě hodiny, takže se všichni dostanou ven,“ ujišťuje Schmidtová. Elektřina není důležitá jen pro osvětlení, ale také pro klimatizaci. Ta udržuje stálou teplotu na 15 stupních Celsia. Podzemí je otevřené celoročně a aby v zimě sklepy nepromrzaly, vzduch se ohřívá.

Průduchy vypadají podobně jako kanály. „Pravidelně je čistíme, ale to nejde dělat každý týden. Letos se nám poplach spustil už třikrát,“ dodává.

Vystavené exponáty v labyrintu jsou repliky, které vyráběli muzejníci podle skutečných nástrojů a keramiky. Originály by totiž vlhkost zničila. Některé exponáty si tady mohou návštěvníci i vyzkoušet. Oblíbená je klec bláznů. Skupiny zkouší, kolik se do ní vejde lidí. Nepřekonaný rekord drží 12 dospělých.

Kosti dezinfikují čtyřikrát ročně

Zatímco v labyrintu si lidé můžou od loňského léta vyzkoušet únikovou hru, v kostnici pod kostelem svatého Jakuba nic takového nechystají, jelikož se jedná o pietní místo. V brněnské kostnici bylo pohřbeno přes 50 tisíc zemřelých a po Paříži je druhou největší v Evropě. Čtyřikrát do roka se kosti dezinfikují.

„Stále na nich totiž jsou morové zárodky. Brnem prošly morové rány a ti lidé jsou pohřbení tady. Postřik slouží jako dezinfekce i jako lak, aby se z kostí neprášilo a návštěvníci prach nedýchali,“ vysvětluje Schmidtová.

Původní vstup do kostnice z kostela zakrývá vitráž, ten nový se vybudoval spolu se zpřístupněním expozice před šesti lety. Zatímco dnes je Jakubské náměstí vyhledávané pro večerní zábavu, dříve bylo místem posledního odpočinku. Kolem kostela byl jeden z největších brněnských hřbitovů.

Když kostnici objevili, byla zničená. „Kosti byly naskládané až po vrchol klenby, ale jak se prostor rozpadal, zásyp klesal níž. Kostnici jsme upravili a kosti naskládali tak, aby mezi nimi mohli lidé procházet,“ říká Svoboda.

Všechny kosti antropologové vynesli a jednu po druhé očistili a vydezinfikovali. Třetinu z nich vrátili zpět a ostatní jsou uložené na ústředním hřbitově.

Copyright 2005-2018 Moderní Brno